Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak internet vlastně funguje - struktura

Spojení sítí
Internet vznikl spojením mnoha menších sítí. V každé síti existuje jeden či více hlavních počítačů, na kterých se ukládají data a ze kterých se spouštějí aplikace. Takovýto počítač se nazývá server (od slova serve = sloužit). V Internetu se těmto počítačům častěji říká Internet host (hostitelský počítač) a přístup na něj bývá zpravidla otevřený pro všechny uživatelé Internetu. Druhým typem počítačů v sítí jsou jednotlivé pracovní stanice (Internet client computer - klientský počítač), které jsou všechny napojeny na svůj server. Pro uživatele, který má oprávnění je pak vcelku jedno, na které stanici pracuje, neboť data i aplikace jsou uloženy právě na centrálním serveru.

 

Protokoly
Neméně důležité je to, jakým způsobem jsou všechny počítače propojeny. V internetu najdete snad všechny typy drátových i bezdrátových propojení, a stejně tak i pestrý inventář počítačů a jejich operačních systémů. Aby se všechny tyto počítače mezi sebou navzájem domluvily, musí používat stejný jazyk a ten se v počítačové mluvě nazývá protokol. V internetu existují postupně 3 vrstvy protokolů, přičemž uživatel zavadí jen okrajově o ten poslední z nich. Prvý se nazývá TCP (Transmission Control Protocol) - protokol pro řízení přenosu a ten zajišťuje správnou cestu pro tok dat a zároveň je procuje na malé balíčky - pakety. Druhý - IP (Internet Protocol) má na strosti, aby se dostali všechny balíčky dat na správné místo ve správném pořadí a tam se opět poskládaly. Tyto dva protokoly se většinou spojují do názvu TCP/IP a jsou kromě internetu i jádrem operačního systému UNIX. Poslední protokol se jmenuje aplikační protokol (Aplication Protocol) a ten je specifický pro jednotlivé služby internetu - příkladem nechť jsou HTTP (HyperText Transfer Protocol), používaný ve WWW nebo FTP (FileTransfer Protocol) pro přenos souborů po internetu.

 

Číselné adresy
K bezchybné funkci Internetu je nutné, aby měl každý počítač svoji jednoznačnou adresu. Protože počítače rozumí lépe číslům než písmenům, bylo určeno, že každý počítač bude mít přidělenou 32bitovou adresu. Zapisuje se ve tvaru čtyř desítkových čísel v rozsahu od 0 do 255. Oddělenými tečkami. Tato čísla se nazývají IP adresa. Příkladem může být IP adresa počítače:
194.196.250.65
Ne vždy má počítač svou IP adresu. Většina poskytovatelů připojení na Internet přiděluje svým zákazníkům, kteří se připojují přes telefonní linku, IP adresu dynamicky v okamžiku připojení. Těmto adresám se říká dynamické IP adresy.

 


Jmenné adresy
Je téměř nadlidský úkol zapamatovat si třeba jen deset takových IP adres. Navíc si představte situaci, kdyby se některá oblíbená Internetová služba přestěhovala na jiný počítač. Všichni potencionální uživatelé by museli vypátrat její novou číselnou adresu.
To byly hlavní důvody pro zavedení služby DNS (Domain Name Service), která umožňuje přiřadit každé číselné adrese jmenný pseudonym ve tvaru několika slov oddělenými tečkami. Příkladem může být jmenná adresa http://www.grendel.cz/ (jmenná adresa pro počítač s IP adresou 194.196.250.2). Největším kladem systému doménových jmen je jeho hierarchičnost.

 

Domény nejvyšší úrovně
Zkuste rozpitvat třeba jmennou adresu serveru http://www.feld.cvut.cz/. Zcela jako poslední je uvedeno označení tzv. domény nejvyšší úrovně (top level domain). To je představováno dvou písmenným ISO kódem státu (norma ISO 3166).Od rozdělení Československa máme přidělenou doménu nejvyšší úrovně cz (slovensko má sk). Několik dalších domén nejvyšší úrovně shrnuje tabulka.
Z historických důvodů existuje především ve Spojených státech, odlišné členění domén nejvyšší úrovně (přestože doména us také existuje). Jsou zde vyhrazeny domény pro vzdělávací instituce edu, komerční instituce com, vládní instituce gov, armádu mil, nekomerční instituce org a organizace, které mají co činit s provozem sítě net.
Koncem roku 1996 uveřejnila IAHC (International Ad Hoc Committee) návrh na vytvoření nových domén nejvyšší úrovně. Důvodem byly především mnohé problémy a nejasnosti související s přidělováním domén com, net a org (zejména com). Prozatím bylo navrženo sedm nových domén nejvyšší úrovně, jenž by měly byt přidělovány firmám podle zaměření jejich činnosti.

 

Subdomény
Před doménou nejvyšší úrovně může být několik subdomén, které jsou tvořeny jménem dané instituce, popř. jménem jejich podčástí. V našem příkladě jsou uvedeny dvě subdomény, které říkají, že se jedná o počítač z ČVUT (cvut), konkrétně z Fakulty elektrotechnické v Dejvicích (feld). Konečně úplně vlevo je jméno počítače. Většina webovských serverů má na této pozici uvedeno označení www. Příklad subdoménové adresy http://www.cvut.feld.cz/.

 

Nameserver
Uživatel může síťové aplikaci zadat buď jmennou nebo přímo číselnou adresu. Po zadání číselné adresy se bezprostředně odešlou přímo příslušná data na počítač s touto adresou.
Po zadání jmenné adresy se aplikace nejprve obrátí na tzv. nameserver (jeho adresa je jednou ze čtyř důležitých adres při konfiguraci protokolu TCP/IP) s dotazem: "Jaká je IP adresa počítače s touto jmenovou adresou?" Nameserver ale zná pouze adresy počítačů ve své doméně a adresy nameserverů nadřízené domény. Pokud chce uživatel získat IP adresu počítače z domény, pro níž předvolený nameserver nezná adresu svého kompetentního kolegy, dotáže se tzv. kořenového nameserveru (ROOT - celkem jich je na světě asi 12). Ten mu nejspíše řekne: "Adresu tohoto počítače nevím, ale tuto doménu má na starosti nameserver XY, zkus štěstí u něj."
Tímto způsobem se postupně zjistí IP adresa pro každé existující doménové jméno (ve skutečnosti není pochopitelně celý proces tak jednoduchý, ale v principu to tak funguje). Po zjištění IP adresy odešle aplikace data k danému počítači.
K jedné IP adrese může existovat několik jmenných adres. Většina počítačů s www nebo ftp na první pozici má ještě jiné jméno (např. počítač www.firma.cz můžete mít druhé jméno peklo.firma.cz). A aby to nebylo příliš jednoduché, k jedné IP adrese může být připraveno několik registrovaných dokonce pod různými doménami nevyšší úrovně (například jmenné adresy www.philips.nl, www.philips.com a www-eu.philips.com vedou všechny ke stejné IP adrese 192.68.44.65)

 

Registrace domény
Přidělení firemní domény většinou zajišťuje poskytovatel připojení po vyplnění příslušného formuláře. Pro každou doménu nejvyšší úrovně je delegován tzv. NIC (Network Information Center) koordinátor, v jehož kompetenci jsou všechny záležitosti týkající se přidělování doménových jmen.
Kdo si chce zaregistrovat doménu druhé úrovně, musí počítat s tím, že to není úplně zadarmo. Za registraci domény druhé úrovně pod doménu com se platí 100 USD na dva roky platnosti a 50 USD za každý další rok.
U nás zprostředkovává registraci pod doménu com (nebo org či net) např. firma Zoner (http://www.zoner.cz/) Registrace pod doménu cz byla do 1.listopadu 1997 byla zdarma, ale od tohoto data se provádí za jednorázový poplatek 1600,- Kč. Bližší informace vám podá poskytovatel připojení nebo je naleznete na adrese:
http://www.nic.cz
Některé služby (např. anonymní FTP na ftp://ftp.vse.cz/) vyžadují rovněž registraci tzv. reverzní domény, tj. možnost zpětného ověření jména počítače z IP adresy. Pokud byste se do stali do neočekávaných problémů při připojení na obdobnou službu zkuste kontaktovat poskytovatele nebo administrátora vaší sítě.